Foto: Jan Horký ml. – Dolní Kounice
Svatá Cecilie, panna a mučednice,
patronka chrámové hudby, hudebníků, výrobců hudebních nástrojů, pěvců, varhanářů a básníků, patří mezi prvokřesťanské římské mučedníky, jinak ale o ní nic určitého nevíme.
Žila snad ve 3. století. V římské čtvrti Trastevere byla postavena bazilika, která nese její jméno; tam byly také v roce 821 přeneseny její ostatky z Kalistových katakomb. Nejstarší doložená zpráva o její úctě je z r. 545; tehdy v této bazilice zajali papeže Vigilia, když tam ve výroční den její smrti (22. 11.) slavil bohoslužby.
Úcta k ní se velmi rozšířila a její jméno bylo zařazeno do seznamu světců v mešním římském kánonu. Patronát mučednice nad hudebníky a výrobci nástrojů se vztahuje na tuto historii: v Ceciliiných mučednických aktech stojí ve zprávě o svatební slavnosti křesťanky s Valeriánem: CANTATIBUS ORGANIS CECILIA VIRGO IN CORDE SUO SOLI DEO CANTABAT DICENS… – Zatímco zněly hudební nástroje, zpívala Cecilie ve svém srdci Bohu. Po všechna staletí patřila Cecilie k nejvíce znázorňovaným světcům.
Cecilie bývá od 15. století znázorňována často s hudebním nástrojem jako varhanami nebo houslemi; dříve byla znázorňována spíše s palmou a knihou, nebo také s ranami na krku.
Známé znázornění Cecilie, symbolizující její vztah k hudbě, je nástropní freska (kolem r. 1510) v katedrále v Albi. V Louvru v Paříži visí malba od Domenichina (kolem r. 1620), která ukazuje Cecilii s violoncellem. Na malbě od Moretta (kolem r. 1530) v kostele sv. Klimenta v Brescii je vidět Cecilii, jak hraje na varhany.
Sv. Isidor
Izidor Sevillský, arcibiskup, církevní učitel,
se narodil v Kartageně ve Španělsku. Je nazýván „posledním západním církevním Otcem“. Jeho spisy měly velký církevně-politický význam pro celá další staletí. Jeho spisovatelské dílo je mimořádné. Izodor je považován za jednu z největších postav raného křesťanství ve Španělsku. Mnozí ho dokonce nazývají učitelem Španělska.
Izidor pocházel z urozené španělsko-římské rodiny v Kartageně, kde přišel na svět kolem r. 560. Tři z jeho sourozenců byli později rovněž prohlášeni za svaté. Nejznámější byl bratr Leandr, jeho předchůdce na biskupském stolci sevillském. Když Izidor ztratil ještě v útlém věku rodiče, ujal se Leandr jeho výchovy. Když měl Izidor dostatečný věk, vysvětil ho jeho bratr na kněze.
Práce duchovního byla v té době ve Španělsku velmi svízelná. Kacíři popírali existenci Ježíše Krista a sám král byl ovlivněn bludnými naukami. Izidor se však pustil do boje. Stal se z něho horlivý kazatel a měl velké úspěchy. Když jeho bratr Leandr r. 600 zemřel, byl Izidor jmenován jeho nástupcem na arcibiskupském stolci. V příštích 35 letech až do své amrti usiloval Izidor neúnavně o blaho španělské církve. Zřizoval školy a knihovny pro lepší vzdělání duchovenstva, svolal řadu synodů a koncilů, které také řídil. Nejslavnější byly koncil sevillský r. 619 a toledský r. 633. Oba vešly do církevních dějin.
Spisy a knihy Izidorovy se vyznačují rozsáhlým duchovním a teologickým věděním. Proslulé byly jeho kniha o zázracích přírody, jeho „Chronika Majora“, jejímž obsahem jsou léta od stvoření světa do r. 615, a jeho dějiny Gótů a Vandalů. Jeho poslední a neobyčejné dílo byly „Etymologie“, jakási encyklopedie soudobého vědění.
Izidor, velká osobnost španělské církve, zemřel 4. dubna 636 v Seville. Král Ferdinand I. dal přenést jeho ostatky do kostela sv. Izidora v Leónu v severním Španělsku. Za svatého prohlásil Izidora podle zpráv r. 1598 papež Klement VIII. Ovšem, toto datum už není zaručené. Papež Benedikt XIII. povýšil arcibiskupa r. 1722 na církevního učitele.
Izidor je většinou znázorňován v oděvu biskupa s knihou anebo s perem. Jedno z prvních znázornění by mohlo být to, na kterém je s berlou a svatozáří v kostele sv. Izidora v Leónu /kolem r. 1063/. V Seville a v Leónu jsou další vyobrazení arcibiskupa. Korouhev v Leónském muzeu /12.,13. stol./ ukazuje Izidora jedoucího na koni, v jedné ruce drží kříž, ve druhé meč.
Od nedávna se kult sv. Izidora jako patrona internetu popularizuje také v Polsku.